| Yukikomi napsal | |
| Yaoi |
Slovo Peg:
Je tu první kapitola, bohužel jsem nepřišla na to, jak odstranit ty mezi řádky navíc, ale snad se vám to i tak bude číst dobře. Děkuju Kanji za korekturu a omlouvám se za případné chyby, je to v podstatě můj první celistvý překlad z an. A teď už k samotné kapitole. Caleb chce dopřád klid svému bratrovi, který byl zabit a jehož tělo "samo" odešlo z márnice, a proto se spojí se svou švagrovou Melanií a jejími kumpány. To, že to nejsou mírumilovní ochránci živých tvorů, zjistí vzápětí.
"Tak jsme tady," řekl řidič, Dave se jmenoval? - když vypnul motor.
Caleb si nasadil brýle na nos a zadíval se oknem ven.
Zaparkovali na ulici před řadou rozkládajících se domů v jedné z nejhorších čtvrtí Charlestonu.
V blízkosti byla dálnice I-26, zacpaná na míle daleko.
Dům byl kdysi krásný, dvě podlaží a podkroví, postaven ke straně ulice, takže
přední veranda a veranda nahoře směřovaly na to, co předtím měla být zahrada. Teď to nebylo
nic jiného než nános špíny s plevelem, a vrchní veranda se v polovině zhroutila do té spodní. V propadající se střeše bylo několik děr a na zvětralých stěnách zůstalo jen několik fleků růžové barvy.
Vypadalo to dokonce jako pelech netvora.
Calebův žaludek se stáhl kolem oběda, který snědl před několika hodinami, a polknul chuť žluči, která se mu drala do hrdla. Takové věci mu dělaly problémy.
Dokonce i ženy byly v tomhle ohledu mnohem tvrdší než on.
"Je... to... tam?"
Zeptal se. Alespoň že se jeho hlas nezachvěl.
Melanie seděla vedle něho, její tvář byla stažená a bledá pod závojem kudrnatých kaštanových vlasů, ústa měla stažené do napnuté čáry. Usmívala se po celou dobu, co byla vdaná za Bena.
Ben byl pryč, a možná se ani jeden z nich už nikdy neusměje. Zlá věc zavraždila Calebova jediného bratra. Ti zasraní sráči ze SPECTRu to nedokázali chytit a zabít.
Ale přijít do pohřebního domu v den smutečního obřadu a oznámit, že démon Bena nejenže zabil, ale že má i jeho tělo a je na útěku?
Tohle nebylo k smíchu.
"Jo," řekla Melanie.
"Jestli Leland říká, že tam je, tak tam je."
Caleb pohlédl na ostatní lidi v dodávce. S chladnýma očima a vzduchem naplněným důvěrou bylo jasné, že to už někdy předtím dělali. Samozřejmě, že slyšel zvěsti o tajných démonských vražedných skupinách - ale to byly jen bláznivé konspirační teorie ve stejné kategorii jako magoři, kteří tvrdili, že NASA falešně přistála na měsíci, nebo že SPECTR vypěstoval démony 9-11.
Melanie řekla, že tohle jsou její a Benovi přátelé. Museli být poctiví, protože jinak by se k nim jeho bratr nikdy nepřipojil.
A i kdyby nebyli... kurva. Ben byl mrtvý a jeho vrah nosil jeho tělo jako oblek. Kdyby mu tito lidé mohli pomoci dát Benovi mír, nezáleželo na tom, jestli jsou to zatracení mafiáni.
"Uděláme to," řekl muž na sedadle spolujezdce, s rameny jako bývalý linebacker.
Caleb si vůbec nemohl vzpomenout na jeho jméno.
Vylezli z dodávky. V Charlestonu bylo o několik stupňů tepleji než v Charlotte, ale vítr od oceánu způsobil, že se Caleb ve svém starém kabátu otřásl. Zapomněl, jak zatracené počasí bylo na pobřeží. I když bylo poledne, na ulicích bylo málo lidí.
Starý muž v roztrhané kombinéze seděl na obrubníku v blízkosti budovy, která dělala reklamu na smažené kuře. Další člověk vykročil z obchodu s alkoholem naproti na ulici a o chvilku později se procházel s papírovou taškou sem a tam.
Nebylo tu dost bídy, aby sem k dané směsce zapadl démon?
"Ten zasranej barák je pravděpodobně plnej duchů," zamumlal Dave.
"Takže s nimi se taky musíme vypořádat?"
Skvělé, další příšery.
"Možná."
Dave přešel k zádi dodávky, otevřel dveře a odkryl dřevěnou bednu. Poté, co se krátce rozhlédl kolem, jako by se obával o špiony, otevřel ji.
Caleb nikdy neviděl takové množství velkých zbraní, munice, nožů a seker.
Ach ano, oni tohle předtím už dělali.
Caleb polkl a hrdlo měl suché jako Sahara. Pane Bože, byl už v několika bojích, ale tohle bylo tak jiné.
Na co se k čertu upsal?
Melanie ho pohladila.
"Říkala jsem ti to. Toho bastarda dostaneme."
"Kdo jsou ti lidé?" zašeptal, zatímco zbytek skupiny si rozebíral zbraně.
"Dobří muži a ženy. Lidé, kteří dali všanc své životy a chrání zbytek světa před zrůdami."
Z kapsy si vyndala gumičku do vlasů a stáhla své kudrny, pak mu podala druhou na jeho dlouhé, černé vlasy.
"Možná, že po dnešku, se dokonce přidáš k nám."
Podíval se na linebackera a na druhou ženu, Karen. Vypadala, jako by mohla roztrhat betonové bloky holýma rukama. Nějak si nedokázal představit, že by žádali o to, aby se k nim připojil do... klubu? Pseudo-domobrana? Ilegální bratrství rozparovačů monster?
"Jen se chci postarat o... věci," řekl a Benovo jméno se mu vzpříčilo v hrdle.
"Hej, Calebe!" zavolala Karen a ukázala na skříňku se zbraněmi.
"Co chceš? Vezmi si tohle. Všechny náboje mají stříbrné opláštění, stačí jedna rána a ten parchant je dole."
"Já neumím střílet."
Kdo to, kurva, považoval za samozřejmost?
Velká žena si odfrkla a plivla na zem v opovržení.
Ale Dave se jen ušklíbl.
"Dítě v lese. Neboj se. Po dnešku budeš jedním z nás. "
Ach jo, to vůbec neznělo dobře.
Tento nápad se zdál čím dál horší.
"Jen chci, aby Ben odpočíval v pokoji."
"Samozřejmě," Dave schovívavě přikývl, jako by s ním sympatizoval.
"Tady. Vezmi nůž a sekeru. Obě čepele jsou pokryty stříbrem."
Vzal si je a jen tiše doufal, že to neskončí tak, že ublíží víc sobě než tomu, pro kterého si přišli. Hmotnost zbraní byla v jeho rukou divná a nešikovná a jeho žaludek se znovu převrátil.
Ben by to udělal? Ben bojoval v Afghánistánu - kdyby démon na ně čekal v opuštěném domě, vzal by voják jako on, s sebou takového zelenáče, jako je Caleb?
Melanie pochopila jeho pochyby, protože mu položila ruku na paži.
"Ben nás potřebuje."
Měla pravdu. Když rodiče zemřeli, Ben prakticky vychoval Caleba s pomocí jejich tety. Pak teta Louise zemřela a bratři se starali jen o sebe navzájem, než do jejich života vstoupila Melanie.
Ale ani ona neznala Calebovo tajemství. Ben přísahal, že by to nikdy neřekl jediné živé duši, a nikdy Calebovi v celém jeho životě nelhal. Ben udělal vše, co mohl, aby chránil svého malého bratra.
Nebyla teď řada na Calebovi?
"Jo." Caleb si chtěl znovu nasadit brýle, ale neměl volnou ruku.
"Pojďme na to."
Dave zvedl ruku.
"Nejprve musíme říct požehnání."
Tak určitě. Dobře. Proč nepožádat o malé nebeské mojo, které by pomohlo? Caleb v organizovaném náboženství nebyl zběhlý, ale možná byly staré příběhy pravdivé a modlitby měly nějakou moc nad démony. Přijal by jakoukoli pomoc, kterou by mohl dostat právě teď.
"Pane Bože, Stvořiteli nebe a pekla, dívej se dnes na naši práci," řekl Dave, jeho hlas byl mírný a laskavý.
"Jsme tvoje ruce tady na zemi a skrze nás udeříš na síly zla. Dej nám sílu čelit démonovi, který od nás vzal našeho bratra a poslat ho zpátky do pekla, které jsi učinil pro něj a pro všechny, kteří se vzepřeli Tvé milosti. Ve jménu Ježíše. "
"Nebudeš žít s čarodějkou," řekla Melanie, její hlas byl drsný a potlačoval emoce.
"Nebudeš žít s čarodějkou," ozval se zbytek skupiny.
Calebovi se podařilo udržet si svůj neutrální výraz. V žádném případě by se Ben nespojil s proti odbojovou skupinou. Ti sráči nenáviděli kohokoliv s nadpřirozenými schopnostmi, mysleli si, že to jsou služebníci ďábla, že jsou ve spojení s takovým démonem, který si vzal Benovo tělo.
Ben by to neudělal, ne když...
Ne když jeho bratr byl neregistrovaný.
Melanie nevěděla o Calebově hloupém talentu, který pro nikoho nebyl dobrý, ale stále by ho mohl odsoudit k životu sledovaného SPECtrem, jeho jménem a adresou uvedenou na internetových stránkách jako nějakého zatraceného sexuálního delikventa.
Musel se odsud dostat. Co kdyby udělal něco, aby ho odmítli? Nedokázal si představit, co, ale...
Ale kdyby teď odešel, opustil by Bena.
Caleb se zhluboka nadechl.
"Hotovo?" zeptal se a doufal, že v jeho hlase nebyl slyšet strach.
"Moc denního světla už nezbývá."
Linebacker se na něj díval zamračeně, ale Dave se na něj usmál.
"Samozřejmě. Melanie? "
Přikývla, než se vydala po rozbité dlažbě staré příjezdové cesty. Karen a linebacker ji následovali. Dave zůstal vedle Caleba.
"Poslední šance se vrátit," řekl.
Caleb se zhluboka nadechl a podíval se na dům. Struktura připomínala samotnou mrtvolu, rozpadla se a rozkládala zpět do prachu, kusy skeletu se ukazovaly ve formě černě zbarvených dřevin.
A někde, hluboko uvnitř, bylo Benovo tělo.
Instinkt mu velel, aby se otočil a začal běžet. Aby se dostal od těch lidí, tohohle místa a věci uvnitř.
"Jsem, připraven,“ řekl a následoval ostatní do dvora.
Otevřel oči. V blízkosti byl démon. Ležel v budově, kterou si zvolil pro svůj denní úkryt. Ghoulové byli už uvnitř, když vstoupil, ale už si je podal. Kromě toho tato vůně není vůně ghoulů, ale většího jídla.
Budova zaskřípěla, dveře se otevřely a narazily do zpuchřelého a nafouklého rámu.
Přišli smrtelníci.
Smrtelníci nejsou potravou, a proto o ně nejevil žádný zájem. Otravní, ano, zvlášť když se mu snažili bránit v lovu. A záhadní, což pochopil z útržků vzpomínek těch, jejichž těla obýval.
Ale na ničem z toho nezáleželo. Jeho kořist byla nedaleko. Musí lovit, byl nucen lovit.
Neexistuje nic jiného.