Kapitola 4

Slovo autora:

Seznámíme se více s posledním důležitým "hrdinou", který doplňuje naši dvojici, Caleb se pokouší nějak vzpamatovat z toho, že už není sám a John zjišťuje, že Gray není jako ostatní se kterými kdy měl co dočinění.

---

Caleb se posadil na hnijící podlahu opuštěného domu, sklonil hlavu a zavřel oči.

To se nestalo. Nic z toho nebylo skutečné.

Až na to, že opak byl pravdou: všechno bylo až bolestně skutečné. Smrad v nose, plný trusu potkanů, prachu a krve, se mísil se zatuchlinou a vlastním potem. Hrubá tkanina oblečení na jeho kůži. Starobylá podlaha z tvrdého dřeva ho bolestivě dřela do kůže, když po ní pomalu táhl prsty a zoufale se snažil odvrátit pozornost od toho nejskutečnějšího ze všech.

Od monstra uvnitř něj.

Od potřeby lovit v jeho hrudi.

Připadal mu jako chycený sokol, jehož křídla zběsile bila o jeho žebra. Nepříjemný pocit hniloby a zatuchliny škádlil jeho nosní dírky a vzbouřil ho... lákal ho, jakoby před ním ležel ten nejlepší propečený steak. Vůně však vybledla a on musel vstát, musel jít za ní, musel lovit a krmit se-

Pane Bože. Démon zabil Bena a teď se ho snažil zbláznit.

"Proč bych zabil tvého bratra? Smrtelníci pro mě nejsou kořist.“

"Drž hubu," zašeptal suchými rty, "drž hubu, drž hubu, drž hubu."

Rozhořčilo se to v něm a pro jeho pocit neexistovala žádná slova. Bylo to jako být v pokoji s velkým a velmi nebezpečným tygrem. I když ho nemohl vidět, cítil jeho přítomnost... a občas se proti němu otřel, když poletoval kolem. Připadalo mu, že ho může každou sekundu zabít. A možná to v tuto chvíli nemělo hlad, ale jakmile se to začne zlobit nebo nudit, skočilo by to na něj a -

"Hej."

Caleb překvapeně otevřel oči. Jeho brýle ležely několik metrů od jeho rozbitého mobilního telefonu, rámy se ohýbaly a skla se rozbila. Ale na tom nezáleželo, protože všechno teď viděl dokonale, dokonce lépe než s brýlemi.

To - démon - ho změnil. Opravil nedokonalé oči.

Co jiného se změnilo?

O pár stop dál se krčil další zasraný Spec, na druhé straně křídového kruhu, který kolem něj dříve nakreslil první vládní špicl. Tento nový agent byl oblečený v tmavém obleku a dlouhém vlněném kabátě, který vyválel kolem mokrých mokasínů na špinavé podlaze, když takhle dřepěl. Vlasy měl krátké, tmavě hnědé kontrastující s překvapivě modrýma očima.

Vlastně byl docela roztomilý, na Speca. Všimnout si zrovna tohoto v tuhle chvíli byla vážně blbost.

"Jsem zvláštní agent Starkweather," řekl muž a usmál.

"Můžeš mi říkat John. Můžu ti říkat Calebe? “

"Hmmm..." zahučel Caleb.

Nepotřeboval, aby se mu nějaký Spec dostal do hlavy. Už tak mu stačilo to s démonem. Caleb skoro řekl tomu chlapovi, aby šel do prdele, ale ta věc v něm se trochu pohnula, jako by něco upoutalo jeho pozornost.

Tento agent nebyl jeho přítelem, přitáhl by ho do SPECTRu a dostal ho na seznam sledovaných při první příležitosti, ale v tuto chvíli byl Calebovou jedinou nadějí.

"Jistě. Caleb je v pořádku,“ řekl nakonec.

"Rád tě poznávám, Calebe," řekl Starkweather, jako by se potkali na zatracené koktejlové párty, "jsem exorcista se SPECTRu. Chceš vidět můj odznak? “

"Ne," flirtoval s ním tenhle chlap?

"Před tím tu byl jiný exorcista. Nic se nestalo."

"Proto povolali mě."

Starkweatherův úsměv byl sebevědomý a rozsvítil jeho modré oči.

Do prdele, proč bylo všechno tak jasné, tak zářivé?

"Můžeš mi říct, co se stalo?"

"Už jsem to říkal pětkrát!" Calebovi rozčilením přeskočil hlas a on těžce polkl, "chci se toho jen zbavit."

"Já vím."

Na okamžik se zdálo, že se ho exorcista chce dotknout, ale pak se stáhl.

Možná nechtěl překročit křídový kruh?

Kruh, namalovaný krví, starý muž a blikající pochodně, jejich světlo bezbarvé - Caleb rychle zamrkal a šepot utichl. Co to k čertu bylo?

"Jen mi pomoz. Prosím?"

"Pomůžu."

Další oslnivý úsměv, který ho přitahoval, sakra.

"Nedělej si s tím starosti."

Caleb si odfrkl.

"Nemám si dělat starosti?"

Agent se smutně zachechtal.

"Jo, dobře, nemožná žádost. Ale opravdu není důvod se bát. Jsi posednutý jen pár hodin. Trvá čtyřicet dní, než se spojení stane skutečně nezvratným. “

"Ach."

Alespoň se tenhle chlap vyznal. Ale byla to chyba především SPECTRu, že k tomu došlo. Kdyby to vyšetřovali hned, když Benovo tělo zmizelo, nic z toho by se nestalo. Caleb by se nikdy nespojil s Melaniinými psycho přáteli. Nikdy by ho nikdo neposedl. Zbytek života by strávil mimo radar. Nejlepší, v co teď mohl doufat, že ho rovnou nezabijí, i když dostanou démona ven a jen ho budou pronásledovat jako zločince.

Pokud jde o to nejhorší... nechtěl o tom přemýšlet.

"Pomůžu ti," řekl agent klidně.

"Přísaháš?"

"Přísahám," souhlasil Starkweather, zvedl palec a mrkl na Caleba, "jen počkej. Hned se o to postarám.“

Agent se postavil na nohy a na okamžik se kriticky podíval na kruh, pak odstranil napůl roztavené svíčky, které tam ostatní exorcisté zanechali.

Starkweather otevřel černý nylonový vak a vytáhl čtyři fialové svíčky a umístil je tam, co Caleb považoval za čtyři hlavní směry.

Roztavené pahýly, chladné a neživé kolem sarkofágu, smrtelníci, kteří je osvětlovali, už dávno zmizeli.

Další vzpomínka, která mu nepatřila.

Starkweather vytáhl nůž a jeho postříbřená čepel zazářila. Opatrně, aby nenarušil křídu, přešel do kruhu za Calebem.

"Tento rituál se bude trochu lišit od rituálu agenta McNamary, ale nedělej si starosti," řekl, "má to více společného se zaměřením exorcistického záměru, než cokoli jiného."

"Je mi jedno, jestli se postavíš na hlavu a budeš zpívat Dvanáct vánočních dnů, pokud to bude fungovat."

Starkweather se zašklebil.

"Doufejme, že k tomu nedojde. Vždycky mi přitom naskočí osypky."

Zapálil svíčku, o které se Caleb domníval, že je východní a stříbrným nožem nakreslil do vzduchu tvar. Něco zajiskřilo modře. Caleb zamžoural a mohl jen rozeznat nepodstatnou stopu ve vzduchu samotném.

Co to k čertu bylo? Viděl by to i před pár hodinami, nebo to byl další vedlejší účinek, když měl démona v hlavě?

"Strážci východu, Síly vzduchu, vyzývám vás," řekl Starkweather.

Jeho hlas byl klidný, autoritativní, aniž by byl panovačný.

"Chraňte tento prostor svou silou, nenechte nic projít.“

Natáhl ruku s nožem a ve vzduchu opsal další vzorec, dokud nedosáhl další svíčky. Modrá záře se táhla a visela ve vzduchu. Caleb přemýšlel, jestli by měl zmínit, že to vidí.

Starkweather opakoval akci u každé svíčky, zapálil knot, vyzval element, zatímco kreslil obrazce ve vzduchu, a pak pokračoval dál. Caleb vycítil, jak se ten v jeho nitru dívá skrz jeho oči, ale ne se strachem nebo zděšením. Nýbrž se zvědavostí.

To asi nebylo dobré.

Když Starkweather znovu dorazil k první svíčce, přistoupil k oběma koncům kruhu. V Calebově nové vizi zářil modrý oheň a změnil se do bariéry kolem okraje křídy.

To se u ostatních exorcistů nestalo.

Možná ho démon ještě nezměnil? Nebo se možná nestaral o to, co se stane?

Nezáleželo na tom, pokud to bude fungovat. Na konci svého kruhu Spec zapálil něco, co vypadalo jako malý svazek bylin, a mával s tím kolem Calebova těla, takže se nad ním vznesl kouř. Caleb zavřel oči a zhluboka se nadechl prachu, šalvěje a kouře. Bude to fungovat. Musí. Starkweather se před ním zastavil. Caleb vzhlédl a mrkl do světla. Agent se na něj konečně usmál a poté vytáhl z vaku dvě láhve. Jedna byla označená jako svěcená voda. A druhá…

Byla o velikosti pivní láhve, ale vyrobená z černého skla, naprosto nepropustného pro světlo.

Okolo hrdla se točil stříbrný drát, na kterém visela pečeť z hlíny a olova, pomalovaná tajemnými symboly.

Láhev na duchy. Caleb nevěděl o hračkách exorcismu nic, kromě toho, co viděl ve filmech.

Pokud by měl věřit Hollywoodu, Starkweather vytáhne démona z Caleba, rovnou do láhve. Zapečetí ho uvnitř, kde zůstane v pasti, dokud ho tým pro likvidaci nehodí do svátého ohně a nezničí démona navždy.

"Nejsem démon."

Šalvějový kouř dráždil jeho příliš citlivý nos, jeho oči začaly slzet.

Zdálo se, že to to, co je v něm, nadchlo.

Starkweather pocákal Caleba kapkami svěcené vody a vůně pomerančových květů se připojila k šalvěji. Skvělé, než se odtud dostane, bude cítit jako obchod New Age.

Démon se v něm znovu zavrtěl, zvědavost se nyní mísila s podrážděním. Bylo to dobré znamení? Prosím, ať je to dobré znamení.

Agent se k němu přiblížil, nůž v ruce. Modré jiskry tančily na jeho ostří a stříbro se lesklo.

"Entity! Nejste zde vítáni. Opusťte tohoto muže a už ho víc neznepokojujte.“

Když promluvil, Starkweather natáhl pravou ruku, aby ji přesunul nad Calebovo čelo.

Cítil tlak a chvění elektřiny po kůži.

Pak ta věc uvnitř něj převzala kontrolu, a všechno zmizelo.

---

Pozn.:

Dvanáct vánočních dnů (Twelve Days of Christmas) je název staré anglické koledy patrně z 16. století, která metaforickou formou podává základní křesťanskou nauku. Lidový autor využil při tvorbě rýmů aliterace. Koleda má sumační charakter tj. to, co se objeví v předchozích slokách je znovu opakováno i v dalších. Podobnou českou písní je Když jsem já sloužil.