Kapitola 12

Kapitola 12

 

"Chtěla jste mě vidět?" zeptal se John, když vešel do Kaniyařiny kanceláře.

Když promluvil, vedoucí okresu vzhlédla od papírování.

"Pojďte dál, Starkweathere. Posaďte se."

Stejně jako ona sama byla i tato kancelář ztělesněním přísného řádu. Žádné hromady náhodných papírů, její doručená pošta byla úhledně srovnaná na stole, police na knihy nenesly jedinou stopu prachu. Nikde nebyly žádné cetky, novinové články ani rodinné fotografie. Na zdi za ní visel jediný minimalistický obraz, západ slunce proti bílému poli.

Posadil se do jediné nepohodlné židle u boku stolu a čekal. Dokončila práci na případech a úhledně ji odložila, než se na něj podívala přes téměř prázdný stůl.

"Někdo vynáší informace," zamumlal, než mohla cokoli říct, "Wardová přišla do mé kanceláře a smála se mi, že se mi nepodařilo vymýtit běžné NHE."

„Opravdu?“ nešlo uhádnout, co si o tom myslela, "a řekla, kdo jí to řekl?"

"Ne."

Jeho tvář byla stažená hněvem, navzdory pokusu udržet své emoce pod kontrolou.

"Naznačila, že to mohl být někdo z kanceláří, alespoň o Drákulovi nevědí, ale…"

"Chápu. Promluvím si s ní."

A sakra, byl rád, že on nebude ten, koho si zavolá na kobereček.

"Mezitím co se budu starat o vynášení informací, vy se postaráte o Caleba Jansena."

Kaniyar nikdy nic neřekla, jen tak.

"Caleba. Ne Graye?"

"Gratuluju, váš sluch je perfektní. Nařídila jsem důkladnou kontrolu Calebova zesnulého bratra a jeho vdovy. “

"V rámci vyšetřování jsem již provedl kontrolu Bena Jansena," řekl.

Sakra, snad si Kaniyar taky nemyslela, že to nedokáže zvládnout?

"Možná je pro vás těžké tomu uvěřit, ale mám přístup k více zdrojům než vy, zvláštní agente," řekla se zvednutým obočí.

Ach.

"Promiňte. Co jste zjistila?"

Kaniyar se předklonila a bradu si podepřela propletenými prsty.

"Ben a Melanie Jansenovi možná měli vazby na Pěst Boží."

John zadržel dech.

"Ne," řekl hlasitě, "Caleb není jedním z nich."

"Vzhledem k tomu, že je to neregistrovaný paranormál, jsem ochotna souhlasit. Přestože extrémní sebeklam vede lidi k tomu, aby jednali proti své vlastní rase, pohlaví a sexuální orientaci, Pittman by to během jejich rozhovoru zjistil."

Věděl to Caleb? Byl zahořklý, když SPECTR nezkoumal zmizení Benova těla. Možná by se cítil jinak, kdyby byl Benův vrah alespoň chycen. Možná by nebyl tak zoufalý na to, požádat někoho o pomoc, i kdyby pocházela z řady fanatiků.

Pokud ano, všechno by mohlo být jinak. Jeho případem byl Ben Jansen, i když to Caleb nevěděl. I tohle byl jeden z důvodů, proč ho nevzal s sebou.

Fajn. Očividně bude muset s pravdou ven.

"Pokud máme v Charlestonu organizovanou buňku Pěsti, musíme to vědět," pokračovala Kaniyar, očividně nevnímající Johnův vnitřní chaos.

"Cokoli, co nám pan Jansen může říct o své švagrové, nebo o zesnulém by mohlo být neocenitelné."

"Udělám, co budu moci. Myslím, že bych měl jít a-"

Zvuk podobný cinknutí mu zazněl v uších jako hromobití. Vykřikl, vyskočil na nohy a jeho ruka zajela ke Glocku v podpažním pouzdře, zatímco se rozhlížel po kanceláři.

Nic. A co je horší, Kaniyar na něj zírala, jako by se pomátl.

K čertu. Ten zvuk mu nezazněl u hlavy - byl v jeho hlavě, jako jasná poznámka varování.

Něco přerušilo ochranou bariéru.

 

Caleb zavřel dveře a zíral na staré dřevo, aniž by ho skutečně viděl.

Kurva!

Melanie vypadala vyděšeně. Vyděšeně… z něj.

Byla to poslední rodina, kterou měl. A nemohla se na něj dívat.

Gray se pohnul.

„Rodina,“ mluvil, jako by něco chutnal, "pro smrtelníky je to důležitá věc."

"Jo," řekl nahlas, "je to kurva důležité. A teď, díky tobě, už mi nezbylo ani to."

Koláž vzpomínek, příliš rychlých na to, aby mohly být skutečně zpracovány: celé spektrum lidského vývoje, od nejčistší lásky matky k dítěti, přes násilné zacházení od otce, matky, či sourozenců, až po znásilnění, a taky všechno mezi tím. Umírání při porodu, umírání za záchranu někoho z rodiny. Svatby, pohřby a křtiny, ale to vše bezbarvé a matné, chladné a prázdné.

Bože. Není divu, že netvor v hlavě tomu nerozuměl.

"Nesnáším tě," zašeptal, opřel čelo o dveře a zavřel oči.

"Tohle je tvoje vina. Nedopřál jsi Benovi odpočinek a teď jsi ve mě. Přál bych si, abys umřel. Kdybych tě mohl sám zapečetit, udělal bych to."

"Já si to taky nevybral. Ta smrtelnice je pošetilá, že se nás bojí."

"Není žádné 'nás'."

"Jo je. Jen se tomu musíš přizpůsobit."

"Seru na tebe!" vykřikl Caleb, dost hlasitě, aby ho zaškrábalo v krku.

Z očí mu vyhrkly slzy a on se rozeběhl do kuchyně, kde pozotvíral všechny skříňky, dokud nenašel, co hledal.

Starkweatherův bar.

První věc, kterou spatřil, byla láhev vodky. Nebyl to jeho obvyklý chlast, ale co už.

Udělá cokoliv, aby mohl zapomenout na tenhle chaos.

Odhodil víčko na podlahu a napil se přímo z lahve. Alkohol příliš snadno sklouzl do jeho hrdla.

Možná by to neměl dělat.

Koneckonců, Starkweather pravděpodobně utratil za chlast poměrně dost peněz.

Starkweather. Zasraný speciální agent Starkweather. Uvěznilo ho sexy tělo a krásné oči.

Slíbil mu, že se Graye zbaví, ale spíš s ním flirtoval, než aby to udělal.

Ať si taky nasere.

Vypil asi čtvrtinu lahve, když mu začalo příjemně hučet v hlavě.

Jen trochu víc a zapomene na Graye i na Starkweathera.

Hučení přestalo.

Láhev byla prázdná a nebyl ani opilý. Neměl by se už teď válet na podlaze?

Možná to bylo moc slabé?

Nechal prázdnou láhev na zemi a znovu otevřel skříňku, ve které se přehraboval, dokud nenašel flašku ginu.

Znovu se napil přímo z láhve. Chvíli se vznášel při tom příjemném hučení. Ale pak to zase zmizelo.

"Co to kurva je?" řekl nahlas.

Gray se pohnul, v malé temné místnosti jejich společného mozku.

"Jsi naživu. Toto tělo se uzdravuje."

„Uzdravuje?" Caleb to zlostně opakoval a zíral na poloprázdnou láhev.

"Ano. Ale vyžaduje to energii. Tak se přestaň poškozovat. “

Bylo to... ta věc... říkala, že už se nemůže ani opít?

"Piješ jed. To bys neměl dělat. Nedovolím ti poškodit naše tělo."

Kurva.

S potlačeným výkřikem hodil láhev na zeď. Rozbila se na třpytivé střepy, zbývající gin stékal na podlahu. Poslední člověk, kterého mohl nazvat rodinou, se ho bál, byl v domácím vězení, posedlý démonem -

"Už jsem ti řekl, démoni jsou jídlo."

-a nemohl se ani opít?

Caleb se začal smát. Nebylo to vtipné a pokusil se zastavit, ale smích se nedal zastavit.

"Musím se odsud dostat," zalapal po dechu a hrudník se zvedal od hysterického smíchu.

"Já nemůžu... musím se dostat ven!"

"Ano."

Gray s ním souhlasil a možná to bylo špatné znamení, ale on se o to nestaral. Běžel ke dveřím, otevřel je - a zastavil se.

Bariéra by mu neměla dovolit překročit práh - nebo tak to tvrdil Starkweather.

Co by se stalo, kdyby to zkusil? Zapálilo by ho to? Spálilo na popel? Odhodilo zpátky?

"Tohle nás nemůže zadržet."

Věděl, že by si měl sednout na zadek a pokoušet se uklidnit.

Ale byl z toho všeho už unavený, z tohoto bytu, z hlasu v hlavě, ze ztráty všeho, co miloval.

Prošel dveřmi, než nad tím mohl začít víc přemýšlet. Když překročil práh, uši mu zalehly vysokým zvukem, na kůži ho polechtaly jiskry, ale to bylo všechno.

Byl venku. Volný.

"Ano".

Caleb se rozeběhl pryč.